O sedmi smrtelných hříších

F. Žilka, Vybrané spisy Mistra Jana Husi, V Jilemnici, str. 284-300
Jan Hus: O sedmi smrtelných hříších

PÝCHA
Pýcha jest kořen i počátek a královna všech hříchův, z níž vychodí neposlušenství, svárové, smilnost, pokrytectví a prázdná chvála. Toť může člověk na sobě poznati, má-li na sobě co pýchy, tímto obyčejem (způsobem): zdali kdy srdcem,ústy neb skutky na jiné se povýšil, a to pro zboží, pro krásu neb urození, neb pro moudrost neb pro chloubu lidskou,jenž jeho více než jiného chválí, aneb se snad sám chválí z dobrých skutkův a snad i ze zlých (neb jest to nejhorší, kdož se chlubí zlými činy, jako lapky neb smrtelníci). ...
I dí někdo: Já skrze to nemíním nic zlého. Ten slyš, žeť meč nemyslí nic zlého, ale člověk hněvivý, jenž meč nese, ten zle myslí. Pak-li díš: „Nežádám nižádného hříchu“ toběť pravím: Ač ty nežádáš, ale snad žádají tebe, a skrze to hřešíš smrtelně; neb jed před lidmi pokládáš, aby okusíce jeho i umřeli. ... Neb otevřené prsy tvé, a odkrytá šíje tvá, zvedení hlavy tvé, zmazání líčidlem obličeje tvého, opásání zlatem beder tvých, a obtažení přílišné tvé, a u tvých střevíců křivé nosy, a nade všecko nestydaté oči tvé, tyť to svědčí na tě, že ne pro Boha, lae pro pýchu to činíš. O těch praví Bůh v žaltáři*: Nebudou přebývati prostřed domu mého, kdož činí pýchu.
Protož, kdož chce přemoci tento hřích, jest mu potřebí trojí věci:
První, aby člověk vždy pomněl na svůj příbytek,odkud přišel, neb kam má jíti. ... Tu dušičku bez přestání Bůh miluje, kteráž bez přestání se ostříhá a sama se soudí. ...
Druhé, aby jemu, jenž tobě laje, neb tebe tresce, veselý obličej ukázal; a tak budeš od mnohých trestán, a nižádným pochlebenstvím nebudeš odloučen. Neb nižádný tomu nerad praví, kdož nerad slyší.
Třetí, aby zrcadlo svatého písma vždy před tvou myslí ustavičně položil.

ZÁVISŤ
Druhý hřích sprtelný jest závisť, když jest člověk pyšný a nechce sobě míti rovně; ... Z té závisti vychodí nenávisť, utrhání, posuzování, radosť nad cizím zlým, truchlosť nad cizím dobrým. To může člověk dobře poznati, hřeší-li skrze závisť, tímto činem: máli radosť, když se komu co děje zlého, aneb truchlosť,když se komu co děje dobrého; a zdali kdy utrhl svému bližnímu zjevně neby tajně, a nebo zdali kdy pořekl na koho zlý skutek falešně. Tento hřích jest jako mol, neb on všecky dobré skutky pokazí.
Toho hříchu nemůže žádný lépe přemoci, jediné když zboží tohoto světa i důstojenství potupí: neb když nic nebude hledati, což jest tohoto světa, z ničehož nižádnému nebude záviditi; a tak ač koho jiného v tom uzří, nic mu toho žel nebude, neb toho nežádá. ... ale cožkoli může v Bohu komu dobrého učiniti řečí, neb skutkem spomoci, jest jemu povinen. Také ač jemu vděk není, však má to učiniti; buďto že druhdy jest jemu mrzký pro jeho činy, však tím více přes svou vůli má na něho hleděti, rozpomínaje se, že on jest Boží stvoření; protož také, což může nejlepšího, má jemu činiti. Ale mnozí jsou, jenž sami se hříchův varují, a pak vidoucí jiné, ani zle činí, anebo jich potupí, aneb jich posoudí, a tak těžce hřeší; neb nižádný nemá nižádného potupiti: neb ač dnes jest zlý, zejtra může býti dobrý; ... A tak mysliti máš: Co bych já sobě učinil, kdyby na mne to pokušení spadlo? Ale mnozí jsou ježto cizí nedostatky dobře vidí, ale sami sebe ve své psotě nechtí viděti.... Na ty praví syn Boží v evangelium**, a řka: Pokrytče! Vyvrz prve břevno z oka tvého, a pak přijda vyvržeš mrvu z oka bratra svého.

HNĚV
Třetí hřích smrtelný jest hněv, z něhožto vychodí svár, popuzení, zloba, nepodobné věrování1) a křivé přísahání. Tento hřích může na sobě člověk poznati tímto obyčejem: Jest-li to, že má hněv tajený v srdci, a že dlouhý hněv není, tehdy jesť nenávisť; a ten jest hněv přátelský a nějaká prchlivosť brzy pominoucí, a to obecně2) jest všední hřích. Pakli vypustil svou zlost ze svých úst skrze slova nečistá a nepravá, tehdy jest hřích smrtelný. ... Neb když kdo zlost svou skutkem naplní, tehdy snad někdo uražen bude neb na těle, neb na zboží. Ten hřích jest oheň; neb jako oheň, cožkoli dosáhne, všecko sežže, též hněv všecky dobré skutky z člověka vypudí: neb ten jest hřích upřímo proti druhému. ...
Neb to věz: neodpustíš-li svému viníku, Bůh tobě nikdy neodpustí tvých hříchův. Neb dí svaté evangelium***: Když stanete na modlitbě, odpusťte, máte-li co proti komu, aby také Otec váš odpustil vám vaše viny. A modlitbu Páně říkaje díš: Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim vinníkům. ...
Též tento oheň pekelní, totiž hněv,může uhasen býti:
Nejprve vodou, totiž dobrou radou neb naučením. Protož hněviví nic nemají bez rady moudrých učiniti, chtí-li se hříchův od hněvu pocházejících vystříci; neb praví mistr Seneca pohanský: Dokavadž se hněváš, nesluší nic ani zlého, ani dobrého učiniti; neb v tu dobu rozum člověčí jest oslepený, že neví co činí. ...
Druhé, hněv může uhašen býti děr zacpáním, to věz, aby slov nevypustil z úst; ne proto, jako někteří činí, když sebe v tu dobu aneb v ten čas pomstiti nemohou, tedy mlčí, čekajíce času, když by se mohli pomstiti; ale proto sluší slova v ústech zavříti, aby mohl hněv v sobě ukojiti: neb v hněvu čím více mluví, tím více k hněvu zbudí. ..
Třetí, můž uhašen býti oheň, totiž rozmetáním dříví, to jest, aby mysl svou v jiné dobré myšlení obrátil, aby toho tak zapomenul, jako by toho nikdy nebylo; neb čím více na hněv se zpomíná, tím více se hněvá. ... Neb praví svatý Augustin: Nechceš býti v čele, to jest s vyvolenými Božími, když nechceš nenávisti trpěti s hlavou, t. Se synem Božím.
A protož jako bys se hněval, byť kdo dal zlatou hrudou v bok, abys ji sobě měl; též se hněvati máš, když se co protivného stane. Neb všeliké protivné slovo aneb skutek, když se trpíš pro milého Boha, bude tobě obráceno u věčné zboží; neb jiné cesty není do nebes než protivenství.

LENOSŤ
Čtvrtý hřích smrtelný slove lenosť na Boží službě, z něhožto vychodí zlá myšlení o Bohu, nenábožné zoufání. Tento hřích můžeš na sobě poznati, máš-li tesknosť v dobrém skutku, činíš-li dobrý skutek s roztrháním3), a jsi-li lenivý neb ospalý na Boží službě, neb když máš co dobrého učiniti, a to opustíš, neb učiníš nesnadně, řídko zpovídaje Bohu (poněvadž naši skutkové od zpovědi mají se počíti). ... Protož vševeliký, kdož chce vděčně sloužiti, má se často zpovídati: neb budeš-li se svých hříchův na zpovědi tajiti, Bůh je zjeví; pakli je budeš zjevovati, Bůh je skryje. A protož kteříž dobře činí a nezpovídají se Bohu často, jsou ti takoví, jako ten, ježto naplní sud smrdutých věcí, a potom veň nalije dobrého pití, a tak jedno druhým kazí. ...
Tento hřích může přemožen býti tímto obyčejem: když kdo pamatuje svou smrt, aneb soudný den; a zvláště když tě těsknosť napadne, abys neostal4) svaté modlitby. Neb někteří jsou hříchové, před kterýmižto sluší běžeti; ale proti tomuto nesluší nikdy běžeti. Neb jakž bys pro tesknosť poběhl5) z modlitby, ihned bys byl od ďábla přemožen. Protož když kdo počne své modlitby říkati, nemá pro žádnou tesknosť jich nechati; a čím více na koho tesknosť spadne, tím snažněji má se modliti a nikdy neodjíti, až dokoná. ...
Neb ač nemůžeš snaženství6) míti, v tu dobu tobě není nic lepšího, jedné aby se v pokoře a v trpělivosti zdržel až do Božího smilování; neb když tu trpělivosť v pokoře sneseš, jest tobě to tak užitečno, jako bys měl veliké náboženství. Neb jako rataj7) někdy v désť a někdy u vítr vseje, však mu, se dobře urodí, jako by v jasno sil: též tobě na dobré přijde, když budeš ustavičný na Boží službě. A tu buď konec o tomto hříchu, abys se mohl vystříci s Boží pomocí; neb když to činiti budeš s dobrým úmyslem a s velikou pilností, tehdy tebe ďábel v pokušení neuvede.

LAKOMSTVÍ
Pátý hřích smrtelný jest lakomství. Z toho vychodí loupež, krádež, lichva, svatokupectví. A může člověk na sobě poznati, hřeší-li tímto obyčejem neb hříchem, takto: chová-li zboží příliš skoupě; pakli kdy co půjčí, více vezme, nežli jest jistina; pakli prodá své obilí na roky dráže, nežli v tu dobu platí; neb kupuje-li obilí za lacina na draho; neb když toho na míře, na váze, neb na počtu oklamá, neb věda, že je kradené, i koupí; neb když neprávě béře své chudině, jakož to páni, rytíři, králové rozličně bezprávně činí, i kněží, prelátové i biskupové; aneb když něco nalezl, a nevrátí; aneb dlužen jest, i nechce dáti; aneb snad almužny sobě poručené nerozdal; aneb když co ukradl, aneb co koupil duchovního, aneb prodal; aneb snad almužny více vzal, než mu potřebí bude neb bylo. ...
Druhé, hřích jest lakomství ve zboží, neb v důstojenství. Lakomství v zboží můž přemoženo býti štědrostí; neb čím kdo méně má a z toho pro Bůh dává, tím méně žádá. Neb mníš-li, že by kdo své lakomství zbožím nasytil? tohoť nelze býti; neb zboží jest věc zemská, ale žádost jmění jest věc duchovní. ... Též kdo chce lakomství v sobě uhasiti, rozmeciž zboží mezi chudé, aby byl jako ten, o němž praví písmo****: Rozdělil a dal chudým, spravedlnost jeho zůstává na věky.

LAKOTA
Šestý hřích smrtelný jest lakota. V tom hřeší lidé mnohým činem. Seznej to takto: jest-liže člověk pije neb jí příliš lakotně, neb zruší půst bez potřeby, neb jí-li dříve času, neb po času, a jedl-li co vymyšleného lakotně, neb pije-li rozkošně; neb snad jiného přivedľs k opilství, z něhož mnozí hříchové pocházejí (smilstvo, vražda, sváda); o těch praví písmo: Opilý netoliko učiní hřích, ale že on sám jest hřích, že jiní se od něho kazí. ...
Ten hřích nemůž jinak přemožen býti, jediné strádáním, a také abys tu nebyl, kdež jest rozkošné pití a jedení. Lakomý nebuď, a to jest tak: nikdy na své nemysli. ...A protož sluha Boží má míti tělo své místo osla; neb osel má míti trojí věc: břímě, obrok a osten. Též tělu sluší dáti trojí: obroky: v pití, v jedení skrovnost, aby dříve času nezhynulo; a břímě: aby nikdy neprázdnilo; ostny: aby něco pro Boha trpělo.
Ale snad se někdo pořád postí, a pak když čas k jedení přijde, co by byl dvakrát snědl, to pojednou sní: ten se Bohu nepostí, ale svému břichu; neb jsou jiní také, jenž se postí proto, že se jim jísti nechce, aby potom přijdouce lépe pojedli, jako jsou bohatí; anebo proto, že nemají co jísti, jako jsou chudí. Ti všickni nižádné odplaty nebudou míti, jediné ti, kteříž samo mohouce ztráviti a ustrádajíce, dají chudým pro Bůh. Jsou také někteří, jenž se na čas postem obtěžují, a potom se příliš najídají: ti mnějí, by dobře učinili, i učiní zle: ten půst škodí tělu i duši, protož sluší tak se postiti, aby sebe postem nezemdleli, ani jídlem neobtížili. Ale snad někteří rozkošných krmí nedbají a sprostnými břicho obtěžují: ti mají pomněti na Ezaua, jenž sprostnou čočovicí zameškal své požehnání; neb nižádného rozdělení8) není mezi sprostnou krmí a drahou, když kdo v nich míry nemá; neb to všecko smrtelnými hříchy vychodí9), kdož lakotné všelikých krmí užívá, neb se v nich kochá. To o tom hříchu.

SMILSTVO
Sedmý hřích smrtelný jest smilstvo, jehož jsou mnozí obyčejové: Jedno jest sprostné smilstvo, když hřeší prostý s prostou; a cizoložstvo jest, když kdo stav manželský ruší; nečistota jest, když kdo se svou rodičkou hřeší, aneb muž s jinou ženou, aneb žena s jiným mužem; svatokrádežstvo jest, když kdo s jeptiškou hřeší; násilí jest, když kdo s pannou hřeší.
Protož viz všeliký člověk: dopustil-li se sprostného smilstva, sám se zbavil nebeského království. Pakli učinil cizoložství, v němžto jest nejeden hřích, učinil nejprvé proti přikázání Božímu, jež praví: Nežádej ženy bližního svého! Když jest smrtelný hřích požádati, tím pak více poznati. Druhé jest křivý přísežník, v němžto muž ženě a žena muži slib zruší. Pakli kdo hřeší proti svému přirození, jenž jest všech hříchův nejhorší, jenž pro svou mrzkost jména nemá sobě, a nesmějí o něm mluviti; neb kdož o něm mluví, tak daleko, jakož můž hlas zníti, andělé se nechtí k takovému člověku přiblížiti. ... Neb jest to tak mrzký hřích, proň se povětří kazí, hlad a mor v lidech činí. Ach pohříchu, tak se ten hřích kletý rozplodil, že nejvíce v tom hřeší. Svět se horší, a také ti, ježto se zdají velmi nábožní, ti všickni, neostanou-li svého bludu, vezmou odplatu se Sodomou a Gomorou, jenž u věčném pekle hořeti budou.
Také jeden hřích, jenž přísluší k smilství, jest noční obluda. To se stává čtverou věcí: někdy ze zlého a nečistého myšlení, aneb z přílišného jedení a pití: tím dvojím obyčejem jest hřích smrtelný; a někdy se přihodí z přílišné mdloby aneb člověčí váhy: a tím dvojím obyčejem není hřích. ...
Protož tento hřích nemůž jinak přemožen býti, jedině jako úkrop vroucí, též smilstvo. Neb jakož kdo chce úkrop uhasiti, nalej vody studené veň, neb rozmeci drva s ohně: též i ten, kdož v tom hříchu vře smrtelném, ten má ten hřích uhasiti vodou, to věz, pití silného se varovati. ... Druhé má úkrop od ohně odstaviti, totižto žena od muže a muž od ženy má se vzdáliti. Neb nebezpečně sláma leží vedle ohně. ... Protož hřích nemůž lépe a lehčeji přemožen býti, jediné když člověk ani nevidí, ani neslyší, ani se nedotkne. ...
Také máš úkrop míšením uhasiti, totiž máš se prázdnosti varovati, chceš-li smilství zbaven býti; neb prázdní nemají jiného co činiti, jediné o lakomství a smilství mluviti. Protož nesluší nikdy prázdniti, neb prázdnosť jest nepřítel duše. ...
A také máš drva rozmetati z ohně, totiž myšlení nečistá, kteráž máš v svém sdrci, rozehnati, abys mohl o něčem dobrém mysliti, a zvláště abys myslil o některém umrlci, kterak jest hrozný, a potom o Bohu a o jeho matce Boží, abys tudy zapomenul onoho myšlení zlého, aneb toho nečistého hříchu, o němž myslíš, zdali´s jeho se neúplně zpovídal Bohu. ... Neb jestiť tento hřích tak lepký, jehož když člověk ihned na počátku nepřomůž, vždycky dušičku poskvrní. Na znamení tomu syn Boží učinil, že nechtěl býti tím hříchem pokoušín od ďábla.
Jsou také někteří, jenž se v tom hříchu myslí kochají, a o něm toliko myslí, avšak jeho skutkem nenaplní, a tak mnějí, by to byla malá věc. Protož mají věděti: kolikrát kolivěk s povolením svého rozumu v tom se kochají, tolikrát smrtelně hřeší. Neb praví všickni mistři víry svaté, že netoliko skutek smilný jest hřích smrtelný, ale i okolci10) toho hříchu jsou smrtelní, to věz: přitulení, líbání, makání i jiné nečisté dotčení, když kdo tím úmyslem činí pro smilstvo, ti všichni jsou hříchové smrtelní. A protož toho hříchu nemůž nižádný přemoci, jediné kolikrát kolivěk na mysl vpadne, ihned jiným dobrým myšlením máš jej od sebe zahnati, tak aby se v něm nekochal, a budeš dobře činiti.

---
Biblické odkazy v textu:
* Žalm 101, 7; ** Mat. 7,3; *** Mar. 11,25; **** Žalm 112,9

Slovník:
1) neslušné zaříkání; 2) obyčejně, často; 3) roztržitost; 4) upustit; 5) utéci; 6) snaha; 7) rolník; 8) rozdílu; 9) vychází, končí; 10) okolnosti, vedlejší věci