o. s. M. J. z Husince

„Než začnu se svým letošním zamyšlením nad dílem a osudem našeho velkého rodáka, musím říct, že jsme opravdu hodně zvažovali, jestli Husovy oslavy díky povodni letos pořádat. Nechtěli jsme vyvolávat dojem, že oslavy chceme mít za každou cenu, nebo že se tu nic nestalo. Vydal jsem se proto mezi naše povodní postižené obyvatele a zjišťoval jejich názory. Naprostá většina z nich byla pro pořádání oslav. Chci jim proto z tohoto místa moc poděkovat za to, že jsou s námi, jako jsme byli my v těch špatných chvílích s nimi.“

Inspiraci pro svou letošní řeč jsem našel v „Řeči o míru“, jednom z traktátů, které si Hus připravil pro kostnický koncil a který mu nakonec nebylo dovoleno přednést. Jan Hus rozlišuje dva druhy míru: mír sám se sebou a mír s Bohem, přičemž první z nich považuje za podmíněný existencí druhého. Jinak řečeno – míru v sobě mohu dosáhnout až po uzavření míru s Bohem. Mír v dnešním slova smyslu jako stav bez válek Hus vůbec nebere v potaz; je pro něj z duchovního hlediska nepodstatnou záležitostí.

Položil jsem si otázku, jestli máme vůbec šanci uzavřít mír s Bohem; a také jestli ho vůbec potřebujeme. Jestli potřebujeme Boha a jestli potřebujeme mír s ním. Slovo „Bůh“ to má v Čechách těžké. Snažil jsem proto nalézt jiná slova vyjadřující tutéž skutečnost, protože pro mě osobně má Bůh mnoho podob. Napadlo mě slovo harmonie, řád. Dál jsem si dovolil zapochybovat o prvotnosti míru s Bohem. Domnívám se, že při upřímném hledání harmonie v sobě samém je velká šance na setkání s Bohem – nebo s tou silou, kterou takto nazýváme. Došel jsem k tomu, že Bohem může být i pravda a tedy mír s Bohem je život v pravdě, neboť ona jediná osvobozuje. Z vlastní zkušenosti všichni víme, že lež svazuje. Když ne hned, tedy po čase, kdy se odněkud vynoří už zapomenutá a položí se nám do cesty. Jedinou možností, jak se tomu vyhnout, je říkat vždy pravdu. Dnes se snažíme pravdu vydobýt z informací v tisku, rozhlase, televizi a na internetu. Za dob Jana Husa se „pravdy“ a názory obhajovaly veřejnými disputacemi. Proto je pravda pro Husa věcí navýsost veřejnou.

Jak se k ní ale dostat? Musíme bedlivě rozlišovat důležitost a hlavně původ informací, nevěřit vykladačům, ale snažit se dobrat informace původní; sami se zamýšlet, co která věc doopravdy znamená. Jan Hus vždy dlouho a pečlivě studoval Bibli a spisy Svatých Otců. Musíme si dát práci s hledáním zdrojů. Dnešní doba nás zavaluje informačním smogem, na druhé straně ale nabízí informační možnosti dříve nemyslitelné. Problém je v množství výkladů a pohledů. Nabízí se nám mnoho vykladačů a s nimi mnoho slepých cest, ale málo skutečných autorit. Vše podrobujme přísné kritice, ale zároveň víc v rozhodování věřme svému srdci a citu.

Ty skutečně velké pravdy se pořád pohybují v našem nejbližším okolí a shodnou se na nich ucelené myšlenkové systémy různých kultur. Zkusíme-li je dodržovat, po čase možná s překvapením zjistíme, že k nám přichází……….MÍR. Chceme-li změnit něco na tomto světě, nastolit v něm mír, začněme každý sám v sobě. Dokážeme-li vybudovat mír v sobě, bude v míru i naše rodina a po čase celá společenství – přátelé, ulice, vesnice…..

Přeji Vám pevnou víru při hledání „svého“ míru!
Milan Zíka

(K tomuto zamyšlení jsem využil své poznámky z přednášky Mgr. Joela Rumla věnované Řeči o míru přednesené na Husových oslavách 2008. )