o. s. M. J. z Husince

Prostudujme nyní statě a publikace hovořící a dokládající úctu k Husovi, vztahující se do Husince jako jeho rodiště.
F.M. Bartoš uvádí ve své publikaci Co víme o Husovi nového ke svátku 6. července toto:
„Poprvé slaven byl Husův svátek 1416, za čerstvého dojmu ze smrtiM. Jeronyma, upáleného 30. května; nepřekvapí tedy, že se tak stalo mohutně a hlučně, že zprávy o tom letí vzápětí světem. ... Když se pak sestavuje pracovní program pro legáta - inkvizitora, kterého do Čech 1418 vysílá (totiž Kostnický koncil prostřednictím krále Zikmunda – pozn. autora), aby obrátil kacířský národ, neopomíná vložiti mezi požadavky, o něž se má kardinál Jan Dominici zasaditi, zákaz písní složených na oslavu Husovu a Jeronýmovu a zpívaných na jejich společný svátek. ... současně si husitský směr konservativní, ... vytvořil počátky zvláštního mešního officia na Husův svátek. Tak žil M. Jan v paměti národa v prvém století po skonu. Úcta k němu, zejména slavnostní svěcení jeho svátku, se neobešlo bez boje s katolickými panovníky jagelonskými a s vládou, v níž katolíci nabyli počátkem 16. století převahy. ... Památný sněm strany podobojí z 29. ledna 1524, ... vyvrcholuje i snahy uzákonění svátku 6. července v celé oblasti husitské pojetím „svátku M. Jana Husi i jiných dědiců českých“ mezi svátky celé církve. ... Sotva dosedli na trůn Habsburkové, rozvinul se o 6. červenec boj, čím dále úpornější. ... Jezuité zahájili zápas se soustavnou metodičností. Vyžádali si censuru všech knih a jali se hromadně páliti všecky husitské spisy a rukopisy, ... a 1621 slaven 6. červenec naposledy – v truchlivém čtrnáctidení po popravách staroměstských. A přece byla tato poslední oslava Husova svátku poraženou Prahou tak mohutná, že nanejvýše pobouřila krvavého nuncia pražského ... a přece ještě roku 1635 volají jezuitští misionáři vojsko na dašické obyvatele (na Pardubicku), že dosud nepřestali slavit 6. červenec, a na Poličsku musí vrchnost zakazovat svěcení Husova svátku dokonce sto let po Bílé Hoře ...“

A. Kubíček ve svém článku Rodný dům Mistra Jana Husa v Husinci z roku 1953 uvádí list arciděkana krumlovského Řehoře z Kleblatu, ze dne 19. srpna 1633, který píše pražskému arcibiskupu Arnoštu Harrachovi toto:
„Na písemné vyzvání Vaší knížecí Eminence ihned jsem se odebral do Husince a oznamuji, že v městysi Husinci před 4 lety kníže z Eggenberku nově od základu vystavěl ze staré kaple nebo kostelíka krásný kostelík v podobě kapucínského kostela. Lidé ujišťují, že kostelík ten za starých časů jmenován byl sv. Kříže. ... Dosud nemají faráře, nejsou také nikam přifařeni, nazývají se katolíky a také jsou za ně pokládáni. Otcové krumlovského tovaryšstva Ježíšova dali jim absoluci z kacířství. Do kostela chodí do Prachatic. Podle výpovědi všech obyvatelů narodil prý se Hus v Husinci, také ukazují jeho rodný dům, v němž ořezávají třísky jako prostředek proti bolesti zubů.“

O tom, že husinečtí si podrželi nejen svou víru, ale také hlubokou úctu k Janu Husovi ještě v 17. století uvádí Václav Starý ve stati Husinec – Rodiště M. Jana Husa:
„Dne 25. června 1675 psal lažišťský farář Petr Jakub Žďárský vimperskému hejtmanu Janu Lambertovi Breveriovi o náboženských poměrech v Husinci. Stěžoval si, že se všichni Husinečtí nedostavili k velikonoční zpovědi, že uctívají Jana Husa a že se přidržují kalvínské víry.“

Na jiném místě této publikace historik Václav Starý uvádí jiné svědectví faráře Františka Angera (zřejmě z doby jeho působení v Husinci mezi roky 1759 – 1765 – pozn. autora) poté, co byl povinen z nařízení pražské arcibiskupské konzistoře založit novou pamětní knihu, když původní se nezachovala:
„Běda, místo ... pamětihodné, pokud ovšem hodné paměti je půdov a místo narození onoho zlopověstného a vůbec nejhorší paměti kacíře Jana Husa, česky řečeného Jana mistra z Husince, jehož místo narození je dodnes navštěvováno nebo podle tradice ukazováno, které nebudiž obyvatelům městečka dobrým a věrným katolíkům v pohoršení. Nicméně stává se, že je navštěvují jiná ponejvíce zde procházející kacířská vojska a že se u nich těší velké úctě.“

Tolik k nejstarším zmínkám, které tvoří také jeden ze základních kamenů obhajoby, že jihočeský Husinec je dle tradice místem narození kazatele Jana Husa.

Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice

---
Použité prameny a literatura:
Bartoš, F. M. Co víme o Husovi nového, Nakladatelství Prorok, Praha 1946, str. 124 - 129
Kubíček, A. Rodný dům Mistra Jana Husa v Husinci. In: Husinec, Rodný dům M.Jana Husa, město a okolí, Státní tělovýchovné nakladatelství, Praha 1954, str. 2
Okresní státní archiv Prachatice, římskokatolický farní úřad Husinec, Pamětní kniha fary z let 1759 - 1947, str. 5
Starý, V. Husinec – Rodiště M.Jana Husa. In: Mistr Jan Hus a Husinec, Svépomoc, Praha 1969, str. 17-24
Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice. České Budějovice 2008. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta, str. 21-23