o. s. M. J. z Husince

Husovy slavnosti opět našly svou sílu až na začátku 20. století, ale již nikdy nedosáhly takové mohutnosti jako v roce 1869. Výjimku tvoří snad rok 1905, ve kterém byl Husinec, až do této doby se statutem městyse, povýšen do stavu města. Husinec byl povýšen na základě nejvyššího rozhodnutí Jeho c. a k. Apoštolského Veličenstva Františka Josefa dne 16. dubna 1905. Vyrozumění přišlo až 4. května a slavnost povýšení města se konala 1. a 2. července. Z pozvánky městské rady můžeme vyčíst bohatý program, který se nevztahoval přímo k uctění památky Jana Husa, načasování oslav města Husince bylo však takticky naplánováno právě na počátek července. V předvečer oslav se konal lampiónový průvod a posléze i ohňostroj. Slavnostní řeč v dopoledních hodinách 2. července pronesl JUDr. Karel Baxa, poslanec Říšské rady a sněmu Království českého. V odpoledních hodinách pak následovala zahradní zábava a veřejné cvičení TJ Sokol, večer pak proběhl věneček v sále obecního hostince.

Dalším významným rokem se zdál být i rok 500. výročí upálení Jana Husa v Kostnici v roce 1915, ale všeobecným oslavám zabránila světová válka. Slavnosti, které již byly v přípravách, však byly státními úřady zakázány a nakonec tedy nemohly být konány, jak uvádí také V. Starý:
„Na rok 1915 se připravovaly pietní oslavy na paměť 500. výročí upálení M. Jana Husa. O nich zaznamenal husinecký farář Jakub Nosek toto: „V tomto roce měla se konati v Husinci slavnost 500 letého upálení mistra Jana Husa v Kostnici – na niž už husinečtí činili přípravy, avšak c. k. úřady zakázaly vůbec všecky oslavy tohoto směru za příčinou pohnuté doby válečné. Husinečtí se kojili nadějí, že v příštím roce, až bude konec války, oslava tato se vykoná – avšak válka, potrvavší po celý rok 1916, zkazila jejich záměry, a i v roce 1916 sešlo z každé oslavy Husovy.“

V období mezi dvěmi světovými válkami se oslavy konaly, samozřejmě již ne v takovém rozsahu jako v roce 1869. Skrovné kronikářské zápisy nám poukazují na rok 1920, kdy slavnosti navštívili členové národního shromáždění – Prof. Antonín Srba a Alois Kříž.

Významný moment nastává právě v meziválečném období, ve kterém se na začátku 20. let k odkazu Jana Husa přihlásila i Komunistická strana Československa.
„Již dne 6. července 1921 se konala v Husinci veřejná schůze KSČ, na níž promluvil Václav Volf z Českých Budějovic o Husovi, a odpoledne se konala v Husinci okresní konference KSČ zástupců prachatického okresu. Jihočeský dělník přinesl 7. července 1921 článek s titulem Hus a první komunisté v Čechách.“

V roce 1928 se zahajují jednání o umístění sochy Jana Husa na Prokopovo náměstí v Husinci. V březnu se koná schůzka zástupců obce a spolku Pošumavan, aby bylo vyhlédnuto místo pro umístění základního kamene, který měl být instalován dne 6. 7. 1928. Na slavnostní umístění základního kamene měl být pozván Pěší pluk M. J. Husa z Českých Budějovic a rovněž byl pozván i pan prezident T. G. Masaryk (který se zřejmě nedostavil, neboť kroniky o tom mlčí – pozn. autora). Dne 6. 7. 1928 se v Husinci konaly rozsáhlé oslavy za účasti asi 10 000 lidí. Z Prahy spolek Pošumavan vypravil speciální vlak.

Období mezi rokem 1935 a rokem 1950 nebyly kroniky Husince vedeny, a tak nemůžeme doložit žádné konkrétní zprávy o dění v Husinci a jeho blízkém okolí. Vzhledem k válečnému stavu v tomto období je pochopitelné, že se oslavy odehrávaly spíše v menší, komornější formě.
Od Roku 1950 je vedena další, v pořadí již 3., kronika obce Husince. Z ní se dozvídáme nejen o hospodářských poměrech, ale také nám dokládá, v některých letech snad až příliš kusé, vzpomínky na Husovy oslavy a samotný rodný domek Jana Husa. Nutno zde poznamenat, že díky kronikáři se nám dochovaly zpětné zápisy od roku 1945 do roku 1950, ve kterých nezapomněl ani na průběh Husových oslav v jednotlivých letech. Dozvídáme se zde, že v roce 1945, následně po prvních osvobozeneckých dnech, byla uspořádána veliká slavnost na počest Jana Husa, která měla manifestační charakter, a jejímž slavnostním řečníkem byl generál Ludvík Svoboda. Také v následující poválečné roky se konaly každoročně Husovy oslavy v důstojném duchu a slavnostními řečníky byli například – ministr Zdeněk Nejedlý (rok 1946), ministr Jaroslav Stránský (rok 1947), místopředseda Zdeněk Fielinger a Alois Neumann (rok 1948), farář Emil Halfar (rok 1949), generál Ludvík Svoboda (rok 1950), ministr Alois Neumann (rok 1951) a ministr František Havelka (rok 1952).
Od 50. let se ustálil tradiční program stávající ze slavnostního průvodu, který směřoval z počátku před rodný domek, později, od roku 1958, k soše Jana Husa od K. Lidického umístěné na Prokopově náměstí, kde proběhla pietní vzpomínka (s ukládáním věnců a zapálených svící). Druhého dne většinou následoval kulturní program – divadlení hry, přednášky, koncerty dechové hudby, aby mohl být celý program zakončen lidovou veselicí.
Významným rokem pro Husovy oslavy se stává rok 1965, na který připadlo 550. výročí upálení mistra Jana Husa v Kostnici. Výbor pro Husovy oslavy připravil bohatý program rozšířený oproti tradičním aktivitám o přednášky Prof. Dr. Kouby z Tábora na témata – „Mistr Jan Hus před koncilem“ a „Husitské tradice našeho národa“. Poštovní úřad v Českých Budějovicích razítkoval všechny dopisy příležitostným razítkem s nápisem „Navštivte Husovy oslavy v Husinci“. Ministerstvo spojů vydalo k významnému jubileu pamětní poštovní známky a Ministertsvo financí nechalo vyrazit pamětní 10 Kč mince a medaile.

O 4 roky později bylo, další velké, 600. výročí - narození Jana Husa (1369 - 1969) a Husovy oslavy proto opět zaznamenávají velkou účast lidu i státníků.

Následující roky se Husovy oslavy spíše odbývají standardním programem – pietní vzpomínky s proslovy, lampionový průvod, ohňostroj a lidová veselice. Účast na slavnostech se pohybuje v řádech 330 - 500 osob, což dokládá, že významnějším se stává například svátek 1. máje se svou povinnou účastí všeho lidu.
V roce 1972 se v Husinci dokončila stavba kulturního domu, který byl slavnostně otevřen právě k Husovým oslavám, jež poprvé nesou název „Letní slavnosti v Husinci“. Program byl také obohacen o slavnostní večeři na počest všech, kteří se na výstavbě podíleli. Do svátku Jana Husa se zapletl nový slavnostní den „Mírový družstevní den“ slavený 9. července, kterým byla celá slavnost zakončena. Následující roky se opět vrátily do starých kolejí a Husova pieta nabyla důstojného charakteru, byť účast návštěvníků se výrazně snížila.
Po většinu doby vlády komunistické strany byl památník prezentován jako kulturně – politické zařízení agitačně zacílené k husitskému revolučnímu hnutí, jak dokládají mnohé kronikářské zápisy. I proto sem jezdily početné zájezdy dělníků a pracujícího lidu, ale i školní výlety směřovaly do Husince v počtech mnoha autobusů. Návštěvnost byla díky těmto aktivitám uměle navyšována, kroniky uvádějí počty mezi 10 - 30 tisíci návštěvníky za rok.
Kromě roku 1975, ve kterém byla provedena reinstalace expozice v památníku, byl program Husových oslav obohacen v roce 1980, kdy v rámci 565. výročí upálení Jana Husa byly zhotoveny pamětní odznaky, uspořádán koncert Karla Zicha se skupinou Flop, nechyběla ani módní přehlídka a velký jarmark.
Zdálo by se přirozené, že doba po sametové revoluci otevřela opět možnost oslavit památku Jana Husa v plném a svobodném rozsahu a rovněž návštěvnost památníku se z povinnosti stala spíše zálibou mnoha zvídavých turistů. Revoluční změna se projevila především v programu samotných oslav. Již v roce 1990 připravovalo program KC OF Prachatice (Krizové centrum Občanského fóra – pozn. autora). Zřejmě nejzásadnějším zásahem do programu bylo zařazení duchovního náboje do oslav, kdy byla po mnoha desetiletích opět uspořádána ekumenická bohoslužba vedená Josefem Hromádkou. Prostor byl i na proslovy Doc. Dr. J. Nechutové z Brna, jako zástupkyně historiků, dále Petra Pitharta, tehdejšího předsedy vlády. Přítomni byli i mnozí ministři různých resortů. Ráz oslav byl od počátku směrován k návratu k původním tradičním oslavám. V předvečer uctění památky vystoupil pěvecký sbor Církve bratrské z Prahy, byla zahájena výstava husineckého rodáka Josefa Krejsy, při lampionovém průvodu, který byl ukončen před Husovým domkem přednesl Josef Vinklář dopis Jana Husa psaný před smrtí v Kostnici. Přestože kronikářský zápis uvádí, že oslavy byly doprovázeny špatným počasím, byla účast velmi vysoká „Celý večerní pořad sledovalo na tisíc shromážděných lidí bez ohledu na hustý déšť“ . Oslav se účastnilo na 3 - 4 tisíce návštěvníků i přes špatné počasí.
Na další roky byl program pořádán v podobném duchu, kdy nebyl opomenut duchovní rozměr oslav. V roce 2005 byl program obohacen o oslavu 100. výročí získání statutu města Husince. Program byl obohacen o svěcení obecního praporu. Rovněž snaha Občanského sdružení Mistra Jana z Husince se v průběhu let 2004 a 2005 projevila nejen obohacením programu o staročeský jarmark, ale především realizací odborných přednášek a seminářů zabývajících se tvorbou nové expozice památníku. To je však součástí druhé části mé diplomové práce.

Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice

---
Použité prameny a literatura:
Jihočeský dělník, ročník 1, číslo 39, 7.7.1921. In: Starý, V. První Husovy oslavy v Husinci, In: Husitský Tábor číslo 4, rok 1991, str. 208
Okresní státní archiv Prachatice, Pamětní kniha městyse Husince, sig. II 55, rok 1905
Okresní státní archiv Prachatice, Pamětní kniha MNV Husinec 1, roky1950 - 1961, str. 19-67
Okresní státní archiv Prachatice, František Mík, karton 4, Pozvánka na Oslavu povýšení obce naší na město
Okresní státní archiv Prachatice, AFÚH, Pamětní kniha z let 1759-1947, str. 163. In: Starý, V. První Husovy oslavy v Husinci. In: Husitský Tábor číslo 4, rok 1991, str. 208
Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice. České Budějovice 2008. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta, str. 34-40